Co je to manga?

Manga je japonský název pro japonský komiks kreslený svým zvláštním stylem (typické jsou hlavně velké oči). Na rozdíl od západních komiksů se manga čte opačně – tedy zprava doleva. Autor mangy se nazývá mangaka. Jistě víte, že komiksy nejsou jen pro děti a to samé platí i o manze. Příběhy, které tyto obrázky vypráví, zahrnují spoustu žánrů, od dobrodružných výprav pro děti po krvavé a psychologické thrillery a horory pro starší, a každá věková kategorie si přijde na své. Jednotlivé kapitoly mangy nejprve vycházejí v pravidelných manga časopisech a později se více kapitol jedné mangy vydá v samostatné knize, které se říká tankoubon (tankóbon). V dnešní době je manga velmi oblíbená po celém světě a v Japonsku dokonce pokrývá téměř 50 % všech tištěných publikací.

Historie mangy je poměrně komplikovaná a nikdo neví, kdy se přesně začala vyvíjet, resp. každý znalec na to má jiný názor. Obrázkové vyprávění sahá až do období Nara (710–794 n.l.), kde obrázky neobsahovaly text, ale sloužily jako pouhá pomůcka vypravěčům příběhů. S dnešní mangou měly společné jen to, že se také „četly“ zprava doleva. Z 11. až 13. století pochází 1200 svitků, které vyobrazují zvířata a lidi v humorných situacích. Tyto svitky měly vliv na styl kresby umělců období Edo (1603–1867), odkud pocházejí první kreslené erotické a komické příběhy. Avšak za opravdový vznik mangy se v největším měřítku považuje až období před a po druhé světové válce. Nejvýznamnějším umělcem a vůbec průkopníkem mangy se stal Osamu Tezuka. Inspiroval se ve filmech a především v Disneyho animacích a začal si tak hrát s perspektivou a různými úhly pohledu na obraz – do té doby se s tím neobtěžoval a obraz vypadal stejně z každého úhlu pohledu. Tímto krokem ovlivnil styl kresby tehdejších umělců a manga se začala šplhat do svých dnešních výšin. Roku 1947 vyšlo jeho první slavnější dílo jménem Shin Takarajima (Šin Takaradžima, česky Nový ostrov pokladů). Známější je pro nás však jeho dílo Tetsuwan Atom, na západní polokouli známe pod jménem Astro Boy. Další významnou kreslířkou byla Machiko Hasegawa (Mačiko Hasegawa), známá díky své sérii Sazae-san, která poprvé vyšla v roce 1946 a vychází dodnes.

Kromě japonské mangy se na asijském kontinentu nachází i její příbuzní. Každému z nich se říká trochu jinak a já vám je teď trochu přiblížím.

Doujinshi

Doujinshi (Dódžinši) jsou samovydávaná japonská díla, většinou mangy, časopisy či romány a lze je přirovnat k fanfikcím. Doujinshi vycházejí nezávisle na hlavním trhu s mangou a ve velké většině tato díla vydávají sami jejich autoři, případně nějaké menší společnosti. Obsahují různé originální příběhy či převyprávění děje z původních publikací, odkud tvůrci doujinshi berou svou inspiraci. Dříve se toto označení používalo pro sborník původních děl začínajících autorů, i dnes je ale většina tvůrců amatéry – někdy však tyto distribuční kanály používají i profesionální umělci (a někdy je opravdu těžké rozeznat originál a „amatérskou“ práci). V dnešní době je tento termín známý spíše pro fanynky yaoi (vztah mezi muži). A pokud budete v Japonsku a jste milovníkem doujinshi, určitě nezapomeňte navštívit Comiket (Comic Market), kde seženete nesčetné množství těchto děl (zaměřené převážně na dívčí obecenstvo) a navíc budete mít šanci se setkat i s jejich samotnými tvůrci. Myšlenka doujinshi vznikla v poslední čtvrtině 19. století a roku 1885 byly poprvé publikovány doujinshi romány v časopise. V období Shouwa (Šówa, 1926–1989) se tato díla dočkala rozkvětu, i když po válce jejich význam poklesl, a v současnosti je jejich tvorba velice rozšířená.

Manhwa

Manhwa (čte se Manhua) je označení pro korejský komiks a kreslený vtip. Na rozdíl od japonské mangy se čte západním stylem čtení komiksů – tedy zleva doprava. Od mangy se také liší stylem kresby – oči postav bývají zvýrazněné, nevyužívá se tolik stínování, naopak se více využívají textury. Manhwa nabírala na popularitě od roku 1908, kde se objevila první manhwa dřevořezba. Od onoho okamžiku manhwa, i přes útlum během válek, nabírala na popularitě a dnes je, z velké částí také díky manze, poměrně vyhledávaným krátičem volných chvilek. Jo a pokud byste si chtěli v Jižní Korei v klidu počíst manhwu, určitě navštivte Manhwabang, korejskou obdobu japonské Manga kavárny.

Webtoon

Jednoduše řečeno jde o korejskou manhwu, která však nemá tištěnou podobu, ale lze ji najít pouze online na internetu. Webtoony (čte se webtůn) vznikají již někdy od roku 2003, ale teprve tak 2 roky zpátky se s nimi přímo protrhl pytel a nabývají na počtu i popularitě. Webtoony si prakticky hned získaly své čtenáře, protože nejenže mají hezkou kresbu, ale jsou i celé barevné. Čtou se zleva doprava. Nejznámějšími stránkami, kde dnes webtoony lze najít, jsou Lezhin Comics,  Line Webtoon, Spottoon, Tapastic. Bohužel komiksy nejsou zadarmo, je nutné za ně nějakým způsobem zaplatit nebo splnit určité podmínky, aby bylo možné si je přečíst 🙁 Nebo počkat, až to nějaký dobrák postne online na nějaký manga portál 😀

Manhua

Manhua (čte se Menhua) je čínský příbuzný asijských komiksů. Pod tento název spadají komiksy vydávané jak na pevninské Číně, tak i v Čínské republice (Taiwanu) a v Hongkongu. Čte se také zleva doprava. Za předchůdce moderní manhuy se považují satirické kresby v novinách, které se objevovaly od roku 1870 a obrázková knížka Lianhuanhua velikosti dlaně, které vyšla ve 20. letech 20. století. První úspěšný manhua časopis, Shanghai Manhua (Šanghaj menhua), se objevil v roce 1928. Během 2. čínsko-japonské války se manhua využívala hojně k propagandě, a když roku 1941 Japonsko okupovalo Hongkong, veškeré aktivity spojené s manhuou ustaly. Po jeho porážce roku 1945 se manhua dočkala větší žádanosti a popularity hlavně mezi dospělými a postupně si razila cestu na výsluní, kde se o ní měl dozvědět i okolní svět. Dnes se těší zhruba stejné popularity jako korejská manhwa.

Zdroje informací:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Manga, https://en.wikipedia.org/wiki/Manhwa, https://en.wikipedia.org/wiki/Manhua, https://en.wikipedia.org/wiki/Webtoon